Vývoj psychodiagnostických dotazníků a testů v TCC online

Zveme Vás k nahlédnutí do naší „kuchařky“ na výrobu online psychodiagnostických dotazníků.

Jak vzniká psychodiagnostický dotazník

Nejspíše jste se už ve svém životě setkali s nějakým psychodiagnostickým dotazníkem či testem. A možná by vás zajímalo, jak lze z několika málo otázek usuzovat na tak komplexní jevy jako je osobnost člověka, jeho schopnost zvládat zátěž nebo motivace.

Na první pohled vypadá psychodiagnostika jednoduše – vyplníte otázky a následně dostanete výstup. Celá věda se odehrává v těch okamžicích mezi odesláním vaší poslední odpovědi a výstupní zprávou, kdy se vám v prohlížeči točí kolečko naznačující, že systém zpracovává data.

Pokud jste někdy vyplnili nějaký dotazník v populárním časopise, tak jste objevili první krok k tomu, jak se vytváří dotazník. Nejspíše jste si podle určitého klíče obodovali svoje otázky a součet jednotlivých bodů vás nasměroval na správnou interpretaci.

V časopisech je toto jediný mezikrok mezi vyplněním dotazníku a jeho interpetací. Časopisecké dotazníky ale nevytváří psychologové, kteří se tvorbou kvalitní psychodiagnostiky zabývají dlouhá léta a tudíž se jedná opravdu spíše o zábavu než o cokoli jiného.
Pořádná psychodiagnostika totiž vyžaduje daleko sofistikovanější postupy a má zcela jiná kritéria kvality než časopisecká zábava. Co tedy děláme jinak?

Přípravná fáze

Ještě než vytvoříme dotazník, klademe si otázky:

  • Co budeme měřit?
  • Jak lze to, co chceme měřit, vlastně měřit?
  • Co nám k tématu našeho měření říkají psychologické teorie?
  • Kdo jiný a jak danou věc už měřil? Lze se z chyb a úspěchů ostatních poučit?
  • Jakým způsobem budeme formulovat otázky?
  • Jakým způsobem budou respondenti odpovídat?

Pilotní verze, validita, reliabilita

Odpovědi na všechny tyto otázky jsou základem pro vytvoření první verze dotazníku. Ta následně musí projít pilotním provozem, během kterého sbíráme data. Z těchto dat následně vypočítáváme, nakolik jsou jednotlivé otázky pro dotazník přínosné – zda každá otázka přispívá k určení hodnoty atributu, který chceme měřit, a zda na ní respondenti odpovídají tak, jak bychom očekávali. To znamená především to, že otázka není příliš populární (všichni na ní odpovídají kladně či ji výrazně preferují před ostatními možnostmi) a nebo naopak není výrazně nepopulární. Na základě této analýzy pak nevhodné položky měníme či nahrazujeme jinými.

Následuje další pilotní provoz, kde si potvrdíme, že konstrukce dotazníku je z hlediska jednotlivých otázek již v pořádku a začneme se zabývat alfou a omegou každé psychodiagnostické metody – reliabilitou (spolehlivostí) a validitou (platností).

V případě reliability zjišťujeme, zda na dotazník odpovídají respondenti i napodruhé podobně (tzn., že výsledky jsou stabilní v čase) a zda je dotazník konzistentní – tzn., zda mají jednotlivé položky mezi sebou dostatečně vysoké korelace. Reliabilitu lze zkoumat I dalšími způsoby – když je dotazník dostatečně dlouhý, lze ho rozdělit na dvě poloviny a následně tyto poloviny porovnat, popř. lze rovnou vytvořit dva podobné dotazníky a ty porovnat mezi sebou.

Validita pak označuje platnost, pravdivost metody. Laicky řečeno vyjadřuje, nakolik dotazník měří to, co jsme chtěli měřit a odpovídá tak na naši druhou otázku – to, co chceme měřit, lze měřit naší metodou. Nejspolehlivějším způsobem ověření validity je porovnání výsledků dotazníku s nějakým vnějším kritériem. Příkladem může být porovnávání testů inteligence s výsledky vysokoškolského studia. V tomto bodě je důležité upozornit na nutnost teoretického podložení dotazníku. Abychom mohli počítat validitu na základě korelací výsledků našeho testu inteligence s výsledky univerzitního vzdělávání, musíme mít nejdříve dobře teoreticky podloženo, že inteligence vůbec souvisí s výsledky vysokoškolského studia.

Tomuto typu validity, kdy měříme nějaký atribut (inteligenci) a na základě výsledků v testu můžeme usuzovat na nějaký jev (prospěch na univerzitě), se říká prediktivní validita. Existuje i validita postdiktivní, kdy ověřujeme, že výsledky našeho dotazníku korespondují s něčím, co se stalo již v minulosti (můžeme se tak například testovaného středoškoláka dotazovat, jaký měl prospěch na základní škole).
Obvykle nejjednodušším a velmi praktickým způsobem ověření validity je využít jiný dotazník, který měří to samé, co naše metoda, jen trochu jinak, a porovnat výsledky obou dotazníků. Selský rozum nám napovídá, že by výsledky měly být podobné. Pokud porovnáme dostatečný počet dotazníků, dostaneme korelační koeficient, který označuje tzv. souběžnou validitu našeho dotazníku.

Tvorba norem

Obvykle nejjednodušším a velmi praktickým způsobem ověření validity je využít jiný dotazník, který měří to samé, co naše metoda, jen trochu jinak, a porovnat výsledky obou dotazníků. Selský rozum nám napovídá, že by výsledky měly být podobné. Pokud porovnáme dostatečný počet dotazníků, dostaneme korelační koeficient, který označuje tzv. souběžnou validitu našeho dotazníku.

Po ověření těchto důležitých charakteristik metody je na čase vytvořit populační normy. Ty mají za úkol roztřídit respondenty podle toho, jak odpovídali, a umístit je na škále, která bude vyjadřovat jejich umístění vůči celkové populaci. To jsou již samotné výsledky psychodiagnostiky, které jsou nejčastěji vyjádřeny v percentilech. Percentily se počítají poměrně složitým matematicko-statistickýcm procesem a označují, kde se přesně jedinec v dané charakteristice nachází vůči všem ostatním respondentům, kteří daný dotazník vyplnili (zde platí, že čím více lidí vyplnilo, tím jsou výsledky přesnější). Pokud vám tedy vyjde výsledek např. 78. percentil v osobnostním dotazníku ve škále extraverze, tak jej můžete interpretovat tak, že 78 % populace je méně extravertních než vy.

Samotná výstupní zpráva je generována právě na bázi percentilových výsledků. U každého dotazníku je  třeba napsat interpretace pro všechny možnosti – vezmeme-li si zase za příklad extraverzi u osobnostního dotazníku, je třeba napsat interpretaci pro jedince, kteří jsou introvertní, extravertní i nevyhranění. A takto postupně pro všechny škály. K interpretacím jsou často připojeny i výhody a rizika a rozvojová doporučení. Jedná se tedy o spoustu práce se psaním poměrně dlouhých textů.
A aby toho nebylo málo, tak i psaní těchto textů má svá pravidla. Texty by měly být konkrétní a nikoli obecné, což je pravidlo, které je často porušováno u nekvalitní psychodiagnostiky. Vezmeme si za příklad interpretaci: „Jste samostatní, ale můžete pracovat i v týmu.“ Co tato věta o vás přesně říká? Vůbec nic. Ale vytváří dojem, že je trefná, protože na vás přece sedí. Problém je, že sedí na každého a tudíž nemá žádnou hodnotu v naší snaze říci o člověku něco konkrétního a odlišit ho od ostatních.

Po celém tomto zdlouhavém a nákladném procesu tvorby nové metody se interpretace nakombinují podle výsledků v jednotlivých škalách tak, aby dávaly dohromady ucelený text. A výstupní zpráva je na světě.

U skutečně kvalitních psychodiagnostických metod se nikdy nezapomínejte ptát na reliabilitu a validitu, velikost vzorku pro normy a na výsledky položkové analýzy. Pokud Vám nejsou tyto informace poskytnuty, můžete rovnou zavěsit telefon a hledat jinde. Pokud tedy nechcete za svoje peníze to, co si můžete okopírovat z populárních časopisů.

Kontaktujte nás

Chtěli byste si otestovat naše produkty? Nebo vás zajímá něco jiného? Ozvěte se nám.

Not readable? Change text. captcha txt

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.  

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Zavřít